Cesta do Švýcarska a náš třetí bernardýn

Tak jsem letos oslavil své jubileum na této krásné zemi, a k tomuto výročí jsem dostal od své milované ženy nádherný dárek v podobě pobytu ve Švýcarsku. Vždy jsem se chtěl podívat na Hospic ve velkém Svatobernardském průsmyku, kde vzniklo tak nádherné a ušlechtilé plemeno jako je Bernardýn. Pobyt byl naplánovaný od středy 1.10. do pondělí 6.10. v Ženevě, kde se tou dobou bude konat výstava „Geneva dog show 1 CAC + 3 CACIB“. Jelikož jsme do té doby neměli žádné zkušenosti, jak se přihlásit na výstavu v cizině, tak jsme se poradili s Gabčou, která ty zkušenosti má a vše nám ukázala, velké díky. Dále jsme se rozhodovali, na které výstavy se přihlásíme, jelikož jsme hlavně chtěli cestovat a vidět Hospic, muzeum bernardýnů ve městě Martigny a následně Ženevu. Nejdříve jsme tedy plánovaly výstavy na sobotu a neděli, ale po konzultaci s dalšími přáteli jsme dostali radu, ať se přihlásíme na všechny výstavy a snad nám některá vyjde, když už budeme v zemi původu. Díky Milane a Jendo, vyšlo to! Výstava ve Švýcarsku není nic levného, ale i tak jsem zaplatil všechny 4 dny a začal plánovat cestu.

Rád řídím auto, a to i na dlouhé trasy, ale chtěl jsem vyjet již v úterý 30.9. po práci, a tak jsem si na cestu dlouhou 1058 km netroufnul. Zamluvil jsem nocleh v Německu ve městě Rastatt zhruba po 630 km. Koupil Švýcarskou dálniční známku, bohužel mají jen roční, zaplatil pojistku a také koupil na středu 1.10. lístky do Barrylandu v Martigny. Jízda byla až na zácpy u Drážďan v pohodě, do Rastattu jsme přijeli kolem 22 hodiny, vyvenčili naši Holinku, dali večeři a šli spát. Ráno jsem koupil snídani v Lidlu a hurá do Švýcarska. Jako první byla cesta do Velkého Svatobernardského průsmyku, kam jsme dorazili kolem poledne. Po ranních mlhách v Německu se nám na jihu Švýcarska průsmyk ukázal v celé své kráse. Krásné místo v horách, kde se psala historie plemene. Hospic, pleso, hory a do toho slunce, tak jsme fotili jak divý, nádherné scenérie. Obešli horské pleso, koukli na pozůstatky římské silnice, sochu Napoleone a svatého Bernarda z Menthonu a obešli celý Hospic a navštívili místní suvenýry. No, když jste na takovém místě, tak si potřebujete něco koupit na památku….Holinka si to také užila, po cestě v autě se ráda protáhla, proběhla kolem plesa a ochutnala letošní první sníh. Byla skoro jako místní atrakce, kterou si chtěl každý vyfotit a pohladit. Tak a šup do auta jsou skoro tři odpoledne a v Barrylandu mají jen do 18.00. Do města Martigny, kde se Barryland nachází je to cca 35 minut jízdy.

Letos v srpnu tam otevřeli nový Barryland hned za tím původním, který stojí u silnice. Psi dovnitř nesmí, tak jsme dostali klíče od kotce, a umístili Holinku. Dali jí najíst, napít a odešli na prohlídku Barrylandu. Budova je velmi prostorná, v současné době je zde 36 psů které vidíte za obrovskými skli a ve venkovních výbězích. K tomu mají venku slepice, králíky, morčata, úly se včelami a ovce. Takový malý zoo park a kousek od něj také římský amfiteátr, kde se konala světová výstava bernardýnů v loňském roce. Uvnitř budovy jsou historické fotografie z průsmyku a interaktivní hry pro děti i dospělé. V původním Barrylandu se pak nachází kavárna.

Je podvečer a my míříme směr Ženeva, kde máme ubytování cca 15 minut od výstavní haly Palexpo. Ráno se probouzíme do krásného slunečního dne a hned po snídani se vydáváme i s naší Holinkou do centra Ženevy. Výhodou je, že hotel, kde jsme ubytovaní nám dal na celou dobu pobytu lístky na hromadnou dopravu, a tak můžeme, tramvají, autobusem, vlakem a vodním taxi jezdit, jak chceme, jen pro psa kupujeme celodenní lístek. Opět je Holinka v dění a v tramvaji si jí lidé fotí. Jsme v centru a míříme do Anglické zahrady u ženevského jezera, kde mají květinové sluneční hodiny , k naší smůle nyní bez květin, ale už vidíme další zajímavost a tím je fontána JET d´Eau, která vystřikuje až do výšky 140 m a jak svítí sluníčko, tak se vytváří v padající vodě duha, nádhera. Občerstvíme psa, výhodou je, že ze všech fontán v Ženevě teče pitná voda, a tak čepujeme do lahve a dáváme Holince pít. Pokračujeme ke katedrále svatého Petra, která je monumentální, fotíme i malebné úzké uličky. Dáváme si pozdní oběd a víno a jsme rádi, že nám dosud vyšlo počasí.

Je páteční ráno a zataženo, a my jdeme dnes na dvě výstavy. Přijíždíme k výstavišti na veliké parkoviště, bereme box, židličky a po několika metrech vstupujeme do haly. Kontrola psího pasu a už hledáme číslo našeho kruhu, jsme tady jsou tu i další bernardýni, tak začnu odkládat věci, že postavím box a ono ne, jsme tu pozdě a už nás volají do kruhu, tak se rychle převlékám, paní, která vyvolává číslo se mi směje a baví ostatní, že počkáme. Holinko, výstavní vodítko a pojď jdeme na to. Jsme tam, běháme jako u nás na výstavách a ani nevnímám ostatní. Slyším excelent CAC a mám radost, za chvilku nás volají do kruhu znovu s ostatními vítězi a běháme. Buší mi srdce a ejhle dostáváme Best of Breed, úžasný pocit. Než postavím box a židličky, tak už dostávám gratulaci z Čech, výstava je totiž online a Jenda s Milanem věděli kam jedeme. Chvilka pauzy a pak se stěhujeme k dalšímu kruhu, máme čas, výstava začíná až ve 13 hodin, dáváme najíst Holince a my také něco zobneme, chybí mi tu Pepa, který by měl určitě něco dobrého na posilnění a uklidnění nervů, třeba slivovičku…

Čekáme dlouho, hodně psů před námi, tak jdu venčit na určené místo kam odkazují cedule v hale, ale je to hrůza. Malý prostor s pilinami a lidé co kouří, ráno jsem viděl u parkoviště kousek zelené plochy, tak se vydávám tam a pomohlo to, vše vykonáno a uklizeno. Vracím se do haly, pozoruji rozhodčího a ostatní psy. Kolem půl čtvrté jdeme do kruhu a následuje senzační jízda a cca po 30 minutách je rozhodnutu, ex.1, CAC, CACIB a BOB. Píšeme přátelům tu senzaci a chystáme se odejít, při odchodu vidíme připravený kruh na závěrečky a tak setrváme. V tu chvíli mně došlo, že fotíme jen na naše mobily a už slyším…když jedete do zahraničí na výstavu a zaplatíte nemalé výstavní poplatky, tak si prosím najměte profi fotografa, ať se dají vaše fotky použít. A tak koukám kde kdo je a narážím na fotografku z Portugalska a hned se fotíme na bedně v pozadí s nápisem Geneva dog show. Na další dny se domlouváme a píšeme si v kterém kruhu a od kolika hodin budeme. Uf, Milan snad bude spokojený. Odcházíme takřka v 18.30 ve výběru závěrečné soutěže nejsme vybráni. Holinka i my jsme utahaní, po večeři padáme na postel a spíme jak zabití s pocitem, že výstava v sobotu začíná až od 10 hodin, tak se vyspíme. Sobotní ráno je mdlé, ale my jsme nabuzení pátečním úspěchem a euforií, a to vůbec nevíme, co nás ten den čeká. V kruhu byla od pohledu přísná rozhodčí. Bernardýni nastupovali jako první a paní byla naopak velice milá jak ke psům, tak k nám vystavovatelům. Holinka ten den, měla přesně 20 měsíců, tak jsem to na dotaz, jak je stará zdůraznil. Pak následovala ukázka zubů, pohybu a postoje. Jen klid a soustřeď se na psa, jak ho máš postaveného, co nohy, hlava a …Slyším nádherná fena a podání ruky. Spolu s ostatními vítězi jsme si s Holinkou vyběhali BOBA. Tak i dnes to byla jízda ex.1, CAC, CACIB, BOB a ještě Alpský vítěz. Velká gratulace byla z Čech od Milana a Jendy, zároveň upozornění, že máme, pokud se nezměnily podmínky šampiona. A opravdu za chvilku nám online přišla gratulace, že Holinka získala titul Švýcarského výstavního šampiona, v ten moment jsme radostí a dojetím brečeli a já nebyl schopen odepsat přátelům na gratulace, musela mě zaskočit Iva, byl jsem tak šťastný, že nám vyšlo počasí na výlety a bylo to korunováno takovým to úspěchem, nedá se to ani popsat, musíte to prožít, nádhera. Z Čech přáli mezitím i další přátele.

Tak a čeká nás nedělní výstava, v pořadí již čtvrtá. Od předešlých rozhodčích, kteří byli z Finska, nás čeká pán ze Srbska. Holinko pojď, jdeme se ukázat. Po příjezdu na stejné parkoviště před výstavní halou se naše Holinka vyklonila z kufru auta, asi zjistila, kde je, a ne, zalezla zpět do kufru, a ještě se otočila ve směru jízdy. Asi to znamenalo, že už ne, máme titul, tak mě nech tady a běž si sám. Nakonec vyskočila a šouravým krokem došla do haly u vstupu se nám smála paní, že jí místo misky na vodu neseme bazén pro Čivavy. V sobotu, jak jsme čekali na závěrečné soutěže, tak jsem objevil park, kde se skvěle venčilo, tak jsme ji tam s Ivou vzali, snad pookřeje. A ano, potkali jsme vystavovatelku z Německa s barzojem a jelikož je naše Holinka kontaktní pes a barzoj byl stejného ražení, tak si spolu vyhráli. Do haly napochodovala s pocitem, že je to vlastně fajn být tady a pohrát si, než neustále poslouchat nějaký štěkot a povely. S pokorou jsem nastoupil do kruhu a pak začal stejný proces jako dosud. I nedělní výstavu jsme vyhráli a získali čtvrté ocenění Best of Breed. Senzace, jedu přes 1000 km na výlet, vyjde skvělé počasí a pomyslnou třešničku na dortu tomu dodávají vítězství tam, kde jsme to ani v nejmenším nečekali. Objímám mojí Ivu a děkuji jí za skvělý dárek k narozeninám, vymyslela jsi to skvěle!